Ježíšmarjá, proč zrovna já ! Žít a nechat žít, to je moje heslo. Nikdy jsem se

do ničeho nezapletl,do ničeho nehnal,nic nepodepisoval a teď tohle.Proč zrovna

já mám zachraňovat svět !  A zrovna dneska !  Co jsme to vlastně včera všechno

vypili? Kdoví co za patoky nám to ten barman lil do hlavy ! Prosím Tě, buď tak

hodnej, a třiskej do tý klávesnice trochu potišejc, jinak to nedohrajem. Díky.

Takže  začnem. Nejdřív si uděláme inventuru mého doupěte. Začínáme v předsíni,

přede mnou je ovadlé cosi, co vzdáleně připomíná citroník. Nejdřív doprava, do

kuchyně. Ve skříňkách najdu hrnec, čajovou konvici, a pod dřezem v koši na pa-

pír sponku (musíš hledat líp - několikrát !)  Z lednice ještě vyndám plechovku

piva a  láhev kečupu. Pak se vrátím do předsíně. Můžu se podívat doleva do po-

koje, ale kromě televize tam nic zajímavého není.Můžem se podívat, jestli něco

nedávají (dálkové ovládání leží na posteli) , ale jako obvykle - nic. Jdeme do

koupelny -  z předsíně dozadu, šipkou na spodním okraji okna. Utrhnu si kousek

hajzlpapíru - to se může vždycky hodit.U umyvadla zkusím kohoutek - voda teče,

takže si naberu do hrnce i do konvice. Ještě si můžeš zaklapat víkem od zácho-

da. Až Tě  to přestane bavit , půjdeme dál. Hrnec odnesu do kuchyně a postavím

na sporák, vodou z konvice zaleju citroník v předsíni. Nebude mu to stačit,mu-

sím to zopakovat - a sakra rozbil jsem konvici,no naštěstí už ji nebudu potře-

bovat. Teď ještě pokojík napravo, vedle kuchyně. Hele, hele, nech si ty řeči o

bordelu a radši se nejdřív rozhlídni po svým pelechu, jó ? Na stole je krabič-

ka zápalek a tužka.V radiomagnetofonu najdu kazetu a v ponožce nahoře na šňůře

pár drobných - no, no, vždyť stačí jen na chvilku zadržet dech, a je to !  Zá-

suvka ve stole je zamčená,  takže zpět do předsíně.  Citroník už se zazelenal,

jestli se v květináči pohybuje červ, tak ho musíš chytit.  Dá to trochu práci,

protože se potvora schovává, ale povede se to. Jestli tam není,určitě se obje-

ví, až se sem vrátíme někdy později. To je zatím asi všechno - půjdeme ven.

S opilcem je těžká řeč, můžu s ním tak akorát vyměnit plechovku piva za prázd-

nou láhev.  Pak můžu jít ulicí rovně k automechanikovi.  Nemá moc času, ale na

polici za ním je magnet a kleště, tak si to od něj vypůjčím.  Když půjdu ulicí

ještě dál,dostanu se k pancéřovým dveřím s malým okénkem. Nakouknu 2x dovnitř.

Nejdřív vidím doktora, jak stojí u sejfu  a mačká mějaký knoflík na obraze nad

sejfem. Podruhé už vidím jenom zavřený sejf a doktor nikde. Protože jsou dveře

zatím nedobytné,  utrhnu si jenom květinku a jdu zpátky.  Skočím domů,  pomocí

kleští ohýbám sponku tak dlouho,  až z ní mám paklíč  a můžu odemknout zásuvku

v pokojíku. Pozor ! Klíč se většinou nepoužívá na zásuvku, ale na zámek. V zá-

suvce najdu diktafon,vložím do něj kazetu,ještě by to chtělo baterie. Jdu ven,

mrknu se do baru.  Barman mě nemá rád, bodejť taky jo, když mám u něho takovou

sekyru !  Hned u prvního stolu nalevo sedí kámoš, dám se s ním do řeči, poradí

mi, abych se stavil u profesora, a po chvíli žvanění mi vrátí nůž,  který jsem

mu kdysi půjčil.  Ten hned použiju na květinu,  abych ji upravil do přijatelné

podoby. Pak se dám ulicí  doleva - kolem baru.

Přede mnou je odpadkový koš,  když ho prozkoumám,  najdu záhadný přístroj.  Na

stromě seberu žalud, na ulici kočku.V obchodě je otrávená prodavačka a prázdné

regály. Dám prodavačce kytku, abych jí spravil náladu a jdu dál. Nakonci ulice

dojdu k trafice. Noviny ještě nepřišly. Tak se vrátím a jdu do dveří vedle ob-

chodu, po schodech nahoru.  Přede dveřmi na okenním parapetu najdu další láhev

od piva. Zazvoním a profesor mě pozve dál.žeknu mu o svém problému. Pomůže mi,

ale chce, abych mu obstaral nějakou starou knihu.  Dám mu červíka pro rybičku,

vyděsí se tak, že shodí ze stolu na zem masku. Seberu ji a můžu jít. Když chce

knihu, to bude nejlépe jít do knihovny.  Vrátím se před svůj dům a jdu doprava

ke knihovně.  Zavřeno, přede dveřmi hlídá knihovník a jeho gorila. Ve štěrbině

automatu najdu  zlatou minci.  Pokusím se projít přes ty dva do knihovny. Když

se proberu a vstanu, jdu do baru,abych se poradil s kámošem. Dozvím se, že go-

rila je na pivo,  ale před svým pánem nepije,  a knihovník se bojí pruhovaných

koček, protože je má za tygry a pak se taky bojí duchů. Zamyslím se a a je to.

Barmanovi dám zlatou minci,  tím se vyrovná sekyra a  ještě zbyde na dvě piva,

která mi barman načepuje.  Přeliji je do prázdných láhví, protože odnášet sklo

z lokálu je zakázáno. Přitom se mi jeden půllitr rozbije,  čímž jsem si udělal

z barmana nepřítele na život a na smrt. Ještě tygra.  Použiji na kocoura kečup

a je z něj tygr jak vystřižený.Vrátím se ke knihovně. Abych knihovníka pořádně

vylekal, nasadím si masku a dám mu kocoura.To ho úplně odrovná a složí na zem.

Teď můžu nabídnout gorile pivo.  Nemusím ho dlouho přesvědčovat.  Vypije jedno

i druhé (je třeba odejít a zase se vrátit), a je mimo hru.Teď můžu v klidu se-

brat knihovníkovi  klíč a jít do knihovny.  Seberu velkou knihu pro profesora,

klíčem otevřu truhlu a vyndám z ní dva papíry. Recept a nečitelné kouzlo. Tře-

ba mi ho profesor přeloží.

Cestou k profesorovi se ještě stavím u automechanika.  Vrátím kleště, a dám do

lisu nejdříve žalud - seberu prášek, a potom záhadný přístroj.  Seberu baterie

a vložím je do diktafonu . Můžu jít za profesorem. Dám mu knihu a ukážu mu pa-

pír, který si nechá. Jdu do obchodu a koupím sádlo a citronové bonbóny, za od-

měnu  dostanu pikslu  tetacoly a můžu jít.  Stavím se v trafice na konci ulice

a za zbytek peněz si koupím televizní program. Kouknu do něj a hele - profesor

má nějakou přednášku.Tak honem domů a k televizi. Koukám, že bez problémů pře-

ložil můj papír a teď se tím chlubí. No počkej !  Stavím se v kuchyni, zapálím

oheň pod hrncem  a naházím do něj citronové bonbóny,  prášek ze žaludu, sádlo,

ale něco ještě chybí - staré ovocné šťávy. Vzpomněl jsem si na to,co jsme vče-

ra pili. No jo, ale jak přesvědčit barmana, aby mě to dal ?

Šel jsem do hospody, s barmanem nebyla řeč, ale u prostředního stolu sedí sta-

rosta a má pro mě návrh.Když mu najdu ženicha pro jeho dceru, zaplatí mi dvoj-

ku vína. Při pohledu na fotku jsem zaváhal, jestli je splnění tohoto úkolu vů-

bec v lidských silách,  ale co se dá dělat,  to víno opravdu potřebuji. Sebral

jsem víno a šel za profesorem. Přeříkal mi to povídání ještě jednou a já si to

nahrál  na diktafon.  Šel jsem znovu domů do kuchyně,  přihodil  víno do hrnce

a zapnul diktafon. A je to v troubě. Tedy teleport do jiného času. Dostal jsem

se do minulosti.

Měl jsem štěstí.Hned prvního sedláka se mi povedlo přesvědčit,aby si vzal pří-

šerku našeho starosty za ženu. Sebral fotku a zmizel. U prasete jsem si nabral

kus bláta, u domku klacek, chleba a hadr. Použil jsem hadr na klacek, a získal

tak pěknou pochodeň.Prošel jsem kolem krávy a strážce ke kamenům, kde jsem na-

šel popsaný kámen.Vrátil jsem se ke strážci. Nechtěl mě pustit dovnitř. Použil

jsem nůž  na chleba  a dovnitř jsem vložil magnet. To zabralo.  Strážce si po-

chutnal  a pak se mu udělalo těžko.  Pak už nebyl  problém projít kolem něj do

hradu. Vynálezci na nádvoří jsem dal hajzlpapír,slíbil mi, že mi za to dohodne

audienci u krále, ale musím mu dát trochu času  (ven před hrad a zase zpátky).

V sudu,  vedle stolu,  jsem nabral  kolomaz na pochodeň  a šel jsem doprava ke

králi.

Po návratu do současnosti jsem se stavil doma, utrhl citrón a nožem rozřízl na

půlku. Pak jsem už spěchal ulicí k pancéřovým dveřím.Použil jsem půlku citrónu

na spodní  plech dveří,  prožrala se tam pěkná díra.  Uvnitř jsem musel jednat

rychle. Stisknout knoflík na zdi, otevřít sejf,vyndat virus, a použít protijed

z lahvičky. Uf, to byla šichta.

     Zaplaťpámbu, že už je  KONÉÉÉC !