Návod poslal : Ing. Martin Imr

KAPITOLA I.

Na samém začátku hry je Gabriel  vyzván skupinou německých lidiček, aby dostál

svému  původu  a  pomohl  jim  za  pomocí  svých  vrozených  schopností ulovit

běsnícího  vlkodlaka. Když  se Gabriel   vzbudil v  Huberově sídle  na pokraji

Mnichova, v jehož blízkosti byl vlkodlak  naposledy spatřen, nezbylo mu než se

pořádně  porozhlédnout po  dočasně opuštěném  domě. Ze  své tašky  si nejdříve

pobral  to  nejdůležitější   co  si  sbalil  na  cestu   -  dopisy,  peněženku

a starodávnou dýku  jeho rodu. Vlevo od  vstupních dveří si přečetl  zprávu od

pana Huberta a zpod zrcadla vytáhl klíčky od auta. Pak vytáhl z kapsy dopis od

Grace, přečetl si ho a použitím  papírů na stole své sekretářce (a přítelkyni)

odepsal. Při prohlídce  stolu si Gabriel rovněž všiml  Mnichovského deníku, ze

kterého se dozvěděl, který komisař byl pověřen řešením případu "řádícího vlka"

a také  se dočetl,  že vlk  údajně utekl  z Hellabrunnské  zoologické zahrady.

Dalším prohrabováním  kapes si Gabriel zrekapituloval  předměty, které si vzal

s sebou a  pročetl si dopis  od svého právníka  Uberga, který potvrzoval  jeho

majetnické  právo  na  zámek  Ritter  Castle  a  okolní  pozemky.  Najednou se

Gabrielovi udělalo zle  ze zatuchlého vzduchu místnosti, takže  vyšel ven před

dům nadechnout se čerstvého vzduchu. Dal se doprava směrem k podivnému vodnímu

korytu vyřezanému z mohutného kusu  zatuchlého dřeva. Jak tak procházel okolo,

všiml  si čerstvého  otisku zvířecí  pracky v  blátě pod  korytem. Za  korytem

nalezl  již jen  neprostupnou hradbu  lesa. V  trávě před  prvními stromy však

postřehl  cosi zajímavého  a když  se podíval  blíže, našel chomáček zvířecích

chlupů. Vzal si  je s sebou jako pravděpodobný  vzorek vražedného zvířete. Při

další  prohlídce okolí  domu, tentokrát  vlevo od  hlavního vchodu, narazil na

jakýsi přístěnek s umyvadlem. Bez  okolků popadl zde přítomný cement, namíchal

z něj hrubou maltu a jejím nalitím do bahnitého otisku získal stopu zvláštního

zvířete,  které mu  čím dál  tím méně  připomínalo vlka.  Pomocí klíčků odemkl

Volkswagen stojící před  domkem a rozhodl je jet do  čtvrti Talkirchen, kde se

nacházelo  inkriminované  ZOO.  Automaticky  vyhledal  výběh  vlků, přečetl si

tabulku o vlcích, podíval se na povalující se exempláře a neúspěšně se pokusil

vejít do ohrady. Příchozího opatrovatele  vlků Thomase vyzpovídal ze všeho, co

ho napadlo.  Thomas poslal Gabriela  za jeho nadřízeným  doktorem Klingmannem,

Gabriel  uposlechl  a  vydal  se  doleva  do  administrativní budovy. Rozhovor

s doktorem  Klingmannem  si  raději  nahrál  na  kapesní magnetofon. S úmyslem

vrátit  se do  ZOO později  se  odebral  do Lochhamu  na Huberovou  farmu. Při

pohledu  na magnetofon  s nahrávkou   ho napadl  mazaný podfuk.  (Pomocí volby

RECORDING)  si  připravil  (LOAD  A)  nahrávku  doktora  Klingmanna a prázdnou

audiokazetu  (LOAD  B)  a  začal  mixovat  (SPLICE).  Vybíráním  vhodných slov

namixoval užitečnou větu "Thomas? Herr  Doktor Klingmann here. Show our wolves

to Mr.  Knight." a nahrál ji  na prázdnou kazetu (TRANSFER).  Pak se spokojeně

vrátil do ZOO a opatrně se vetřel do doktorovy kanceláře. Doktor nikde, bezva.

Rychle prohledal jeho kabát visící na  věšáku u dveří a nalezl útržek jakéhosi

účtu. S vědomím, že musí jednat rychle  se svým nálezem dále nezabýval a ihned

použil kazetu s  namixovanou nahrávkou na vysílačku ("Walkie  Talkie") v pravé

části doktorova stolu, čímž si zajistil  přístup k vlkům. Když Thomas přivolal

vlčici Margaritu,  Gabriel si prohlédl její  identifikační přívěšek a pohladil

ji, načež mu mezi prsty zůstalo pár vlčích chlupů.

Po  úspěšné  "prohlídce"  zoologické   zahrady  se  Gabriel  rozhodl  vyhledat

právnickou  firmu spravující  jeho nově  nabytý majetek  a poštu,  kde by mohl

poslat  svůj dopis  Grace. Rozjel  se  proto  do centra  Mnichova, na  náměstí

Marienplatz.  Nejdříve  se  dal  doleva  okolo  masny  do  právnické kanceláře

šbergrau,  H”ffen &  Schnell. Přijal   jej mladší  právník šbergrau,  který se

ukázal  být velice  vstřícným a  po krátkém  rozhovoru dal  Gabrielovi dokonce

kontakt na mnichovskou univerzitu. Po  návštěvě právnické kanceláře se Gabriel

vydal ulicí směrem doprava až na  samotné náměstí s kašnou. Pak pokračoval dál

ulicí Dienerstrasse,  v jejíž polovině po  pravé straně zašel na  poštu poslat

dopis Grace (Gabriel-to-Grace Letter). Než se vydal na univerzitu, odskočil si

ještě na chvíli na Huberovu farmu  a bližším prozkoumáním účtenky profesora ze

ZOO (Klingmann's  Receipt) nalezl zvláštní  protisk jakéhosi nápisu.  Použitím

účtenky  na zrcadlo  velde dveří   získal podezřelou  mnichovskou adresu  - 54

Dienerstrasse. Opět nasedl do automobilu a vydal se na Mnichovskou univerzitu.

Laborant  Michael  mu  tam  vstřícně  zanalyzoval  oba vzorky zvířecích chlupů

(z farmy  a ze ZOO) a  odlitý otisk tlapy. Laborant  Gabrielovi napsal analýzu

těchto vzorků, ve  které uvedl důležitou skutečnost, že  vzorek chlupů z farmy

pravděpodobně nepocházel z  běžného vlka. Z univerzity se  Gabriel vydal znovu

za  svým právníkem  šbergrauem a  zeptal se  ho na  adresu nalezenou  na druhé

straně Klingmannova účtu. Dozvěděl se, že se jedná o organizaci Royal Bavarian

Hunting, která vydává  povolení k lovu divoké zvěře a  začalo mu vrtat hlavou,

na co doktor zoologie potřebuje povolení  na zabíjení zvířat. Vydal se tedy do

domu č.54 v ulici Dienerstrasse  (jedna obrazovka za poštou). Nepříjemný klerk

Xavier  ho ale  vyrazil s  tím,  že  nemá potřebné  rodinné dokumenty.  Další,

v pořadí  již třetí  návštěva právnické  firmy šbergrau,  H”ffen &  Schnell za

tento  den spravila  i tento   problém. Zatímco  dr. šbergrau  sháněl potřebné

papíry,  zajel Gabriel  na policejní   stanici za  účelem domluvit  si schůzku

s komisařem.   Anglicky   nekomunikující   úředník    se   však   ukázal   být

nepřekonatelnou  překážkou a  tak se   Gabriel vrátil  do právnické  firmy pro

připravené rodinné dokumenty  a šel je ukázat Xavierovi  do Královské Bavorské

Lovecké společnosti (Royal  Bavarian Hunting Lodge). A brzy  nato už byl jejím

hrdým členem. A o jistých dalších členech začal mít vážné pochybnosti.

KAPITOLA II.

Jakmile Grace dostala Gabrielův dopis, pocítila,  jak se v ní pověstné ucho od

džbánu  utrhlo.  Sbalila  svých  pět  švestek  a  prvním  letadlem odletěla do

Německa. Gabriela však  v jeho starodávném rodinném sídle  nenašla. Nevěda kam

jinam se odebrat,  souhlasila s nabídkou hradní paní,  aby v zámku přenocovala

a počkala, až se Gabriel objeví. Na druhý den ráno si řekla, že pouhým čekáním

v koutě ničeho  nedosáhne a tak  se vydala zkoumat  své okolí. Nejdříve  našla

zamčené  dveře za  gabrielovou ložnicí,  pak vyšla  ven před  zámek a  uviděla

Gabrielovo auto.  Na oboje se  zašla do zámku  zeptat nepříjemné Gerdy.  Gerda

Grace sdělila, že klíčky od gabrielova auta nemůže nikomu dávat a za zamčenými

dveřmi v  gabrielově ložnici že  se nachází starodávná  knihovna rodu Ritterů,

kam  ji, bohužel,  rovněž pustit  nemůže. Vida,  že s  ní po dobrém nepochodí,

vydala se sama  do městečka Rittersberg. Nejdříve se  dala doprava do hostince

"Goldener L”ve" a promluvila si se  starým majitelem. Konečně se tak dozvěděla

o novém gabrielově  případu něco bližšího.  Vyšla ven a  nevěda, kam se  vydat

zaklepala na modré  dveře domu vlevo od hostince. Od  dobrého muže (tm), jehož

xicht  se objevil  v okénku  se dozvěděla,  že muž  je zprávcem  městské haly.

Zeptala  se   ho,  zda  nemá   nějaké  záznamy  o   domnělém  soudním  procesu

s vlkodlakem,  který  se  podle  majitele  hostince  měl  odehrát  někdy v 17.

století. Správce  se vyjádřil, že je  to možné, ale že  potřebuje přesné datum

procesu. Když se Grace vrátila na zámek,  zjistila, že se v jejím pokoji stále

ještě šolíchá  dotěrný řemeslník, takže  se vrátila do  městečka, prohlédla si

místní kostel  a když se opět  vrátila do zámku, našla  už svůj pokoj prázdný.

Prozkoumáním ohniště, u  kterého řemeslník cosi kutil našla  mužovu brašnu, ze

které si "půjčila" šroubovák. Bližším prozkoumáním krbu nalezla zvláštní otvor

na místě  chybějícího kamene a s  nadějným úmyslem do něj  zasunula šroubovák.

Výsledkem  kopulace šroubováku  s krbem  bylo kliknutí  vycházející ze  skříně

u dveří.  A  když  Grace  skříň  otevřela,  uviděla  tajnou chodbu. Ha! Tajnou

chodbou Grace  prošla do pokoje naproti  její ložnici, rychle jí  došlo, že se

ocitla v  pokoji zámecké paní  Gerde. Podívala se  na obraz gabrielova  strýce

Wolfganga a když nenarazila na nic dalšího zajímavého, otevřela skříň s tajným

průchodem a už už se chtěla vrátit chodbou zpět, když tu uviděla klíč. Zpět se

tedy  vrátila vyzbrojena  klíčem, který  padl ke  dveřím do knihovny. Množství

knih  bylo zdrcující,  ale časem  Grace  našla,  co hledala  - útlou  knížečku

o vlkodlacích.  Hned poté  byla však   odhalena Gerdou,  se kterou  se ošklivě

pohádala. Z knížky  vypadl dopis, který (spolu s  knížkou, pochopitelně) Grace

pečlivě prostudovala.  Dozvěděla se tak o  existenci dvou důležitých osobností

Ritterovské krve  z dob procesů  s vlkodlaky -  Victora a Christiana  Rittera.

Jejich dva osobní  deníky nalezla v pravé horní  části knihovny a prostudovala

je.  Ve Victorově  deníku našla  tolik potřebné  datum Ritterburgského procesu

s vlkodlakem. Poslední  informace, kterou potřebovala  byl osud krále  Ludvíka

II, jehož životopis v žádném z oddílů knihovny bohužel nenašla. Usedla tedy ke

gabrielovu psacímu  stolu a použitím  vizitky zatelefonovala do  USA profesoru

Barclayovi  z  Yalské  univerzity.  Profesor  slíbil,  že  se po osudu Ludvíka

druhého podívá  a zavolá zpět.  Grace se  mezitím  vydala do města  a šla říci

správci městské haly  přesné datum procesu s vlkodlakem. Chvíli  s ním na toto

téma hovořila, načež  ji dobrý muž zavedl do podzemní  kobky, kde byl vlkodlak

svého času  vězněn. Grace se podívala  z okénka, na jehož  žbrdlení našla něco

stop po vlkodlakových škrábancích a pak  se zahleděla na kostel. Dostala nápad

- prostudovat obsah zpovědi, kterou podal  vlkodlak tehdejšímu faráři coby své

poslední přání.  O svém nápadu  pověděla vstřícnému správci  městské haly. Ten

její  nápad  shledal  zajímavým  a  napsal  vzkaz  pro angličtinou nedotčeného

faráře,  ve kterém  ho vyzval  k vydání  příslušních spisů.  Grace tento vzkaz

odnesla  faráři do  kostela a  s vyhledanými  akty se  vrátila k  dobrému muži

v městské hale. Ten jí přeložil spoustu zajímavých věcí, které o sobě vlkodlak

vypověděl. Než se  Grace vrátila na zámek, zaskočila  ještě do hostince zeptat

se hospodského  na krále Ludvíka II.  Něco se sice dozvěděla,  ale nebylo toho

dost. Zpátky  na zámku šla  rovnou do knihovny,  usedla ke gabrielovu  psacímu

stolu  a  napsala  Gabrielovi  dopis,  ve  kterém  shrnula své poznatky. Spolu

s příslušnými knihami jej vložila do obálky, kterou ukázala dole v hale Gerdě,

aby  získala gabrielovu  adresu. Pak  se vydala  do Rittersburgu hledat poštu.

Našla ji brzy, byly to dveře vlevo od hostince. Zazvonila na maličký zvonek na

pravé  straně  dveří  a  úřednici  dala  obálku  připravenou k odeslání. Potom

zaplatila  poštovné markami  ze své  pěněženky a  spokojena se svým slídilským

výkonem se vrátila na zámek.

KAPITOLA III.

Gabriel se vzbudil  po noci plné prapodivných snů. Nevěda  jak načít další den

svého dobrodružného  života, pročetl si noviny  ležící na stole a  dozvěděl se

tak o další  rituální vraždě. V Mnichově se vydal  nejdříve za svým právníkem,

který  mu  dal  dopis  od  Grace.  Po  přečtení  dopisu si Gabriel s právníkem

promluvil  o  zajímavostech,  které  se  dočetl  z  dopisu,  jmenovitě o králi

Ludvíkovi II a o Černém vlkovi. Nic moc z toho nebylo, takže se vydal do ulice

Dienerstrasse podívat  se na místo  vraždy. Našel ho  až na samém  konci ulice

podle rojení policejních aut a novinářů.  Komisař Leber se ale i nadále ukázal

naprosto nekomunikativním a tak  Gabriel ukázal výsledky analýzy univerzitního

laboranta televiznímu  štábu postávajícímu vlevo. Tam  pochopitelně uspěl, ale

než se vůbec stačil dostat k jádru věci, byl přerušen komisařem Leberem, jehož

pozornost  si  svým  počínáním  bez  debaty  získal.  Ihned  po tomto úspěšném

"divadélku" se vydal na Mnichovskou policejní stanici a pořádně si s komisařem

promluvil. Jediné co se dozvěděl bylo  jméno poslední oběti. Když se pak podle

rady  komisaře podíval  na mapu  vražd na  stěně, postřehl  maličký papírek se

jménem oběti (Karl Grossberg) a telefonním číslem. Nalezené číslo si nenápadně

načmáral  do svého  deníčku, rozloučil  se  s  komisařem a  vydal se  ke svému

právníkovi, který  se stále častěji  stával útočištěm téměř  všech jeho otázek

a tužeb. Tentokrát  ho požádal o  vypracování seznamu všech  zmizelých osob za

posledních deset let. S vědomím, že  je to zařízeno si prohléhl vizitku barona

von Glowera, kterou dostal včera v klubu lovců a vydal se barona navštívit (na

mapě stanice Perlach). Po spíše matoucím  než osvětlujícím rozhovoru se už měl

k odchodu, když si všiml zvláštní masky visící na pravé stěně. Zeptal se na ni

barona a prohlédl  si ji. Vskutku zvláštní maska. Po  návštěvě barona se vydal

domů na  farmu a použitím papírku  za zápisníku na telefon  ležící na stolečku

vpravo od kamen zavolal na telefonní číslo získané v komisařově kanceláři. Pak

usedl ke stolu  a napsal druhý dopis Grace. Po  cestě do Královkého bavorského

klubu  lovců  se  stavil  na  poště  a  dopis  odeslal.  V  klubu si promluvil

s nepříjemným klerkem  Xavierem a rozhodl  se, že teď,  když je klub  prázdný,

trošku  ho proslídí  a podívá  se po  čemkoliv, co  by mohlo  být zajímavé. Po

podrobnější prohlídce bylo  Gabrielovi jasné, že v klubu  není nic zajímavého.

Nic kromě  zamčených dveří vlevo od  zadního východu na ulici.  Klerk by jistě

nedal klíče k těmto dveřím z ruky, ale  na druhou stranu je určitě měl ve svém

stolku.  Gabriela napadlo  logické východisko:  distrakce. Xaviera  bude nutné

nějak odlákat.

Šel  se projít  městem, s  nadějí, že   ho možná  něco napadne.  V místě,  kde

pravidelně  vystupoval  z  metra  na  stanici  Marienplatz  si  všiml obchůdku

s kukačkami (první obchod směrem vpravo  od masny). Vstoupil dovnitř a podíval

se  na zaprášené  kukačky ležící   na pultě.  Prodavač postřehnul  jeho zájem,

pozvedl  kukačky a  předvedl mu  co  dokážou  - namísto  kukání coby  odbíjení

uplynulé  hodiny tyto  kukačky imitovaly  zvuk klepání  na dveře! V Gabrielově

hlavě  se zrodila  zajímavá myšlenka.  Podal prodavači  svou peněženku jako že

obchod  bere a  vrátil se  s kukačkami  do loveckého  klubu. Beze slova prošel

okolo Xaviera a  schoval kukačky do květiny poblíž  zadního vchodu! Nařídil je

tak,  aby za  chviličku "kukaly".  Pak šel  ke Xavierovi  a když zmatený sluha

odběhl,  rychle prozkoumal  jeho stolek,   otevřel šuplík  v jeho  zadní části

a sbalil  kýžené klíčky.  Pomocí klíčků   odemkl zamčené  dveře v  zadní části

klubu,  ale zatím  se tam   nevydal, protože  nejdřív musel  zamaskovat stopy.

Udělal to  tak, že vytáhl  kukačky zpoza  květiny,  znovu je nařídil  a šel ke

Xavierovi.  Celý proces  se opakoval  s tím,  že Gabriel  tentokrát klíčky  do

šuplíku vrátil. Než se pak vydal za tajemné dveře, vytáhl zpoza květiny ukryté

kukačky  nadobro, aby  se na  jeho podfuk  později nepřišlo. Odemčenými dveřmi

prošel do  sklepní místnosti. Instinkt ho  nabádal k tomu, aby  jednal rychle.

Svižně si  tedy prohlédl lovecké zbraně  a fotografie na pravé  stěně, trofeje

zvířat  uprostřed a  rituální předměty  na polici  pod nimi.  Vpravo od těchto

podivných předmětů našel  a detailně prozkoumal zvláštní knihu  se jmény členů

klubu a čísly. Jen tak tak to všechno stačil, když ho v jeho čmuchání přerušil

von Zell. I přes von Zellovo neslušné  chování si Gabriel s tímto členem klubu

detailně  promluvil.  Hned  poté  se  vydal  na  další návštěvu svého přítele,

zakladate loveckého klubu barona von Glowera. Zeptal se ho na podivnou sklepní

místnost nalezenou  v klubu a  baron mu poodhalil  tajemství skutečné podstaty

klubu a  jeho členů. Hned po  této zajímavé debatě se  Gabriel odebral zpět do

klubu lovců,  aby nepropásl slibovaný  večírek. V klubu  byl zatím jen  jediný

člen -  Herr Preiss. Gabriel  se s ním  dal do řeči  a nestačil obdivovat sílu

jeho osobnosti.  Když domluvili, začali  se do klubu  scházet ostatní členové.

Gabriel se nejdříve  přitočil k pánům blíže u Zdroje  (tj. u pultíku s pivem).

Malý pokec s  nimi neodhalil prakticky nic důležitého až  na to, že Von Aigner

lhal,  že neznal  poslední oběť  vraždění Grossberga.  Van Glowen  se zdál být

příliš zabrán do debaty s herr Preissem, takže se Gabriel rozhodl že se zaměří

na poslední dvojici Von Zell-Klingmann. Tito  dva pánové se rovněž nezdáli být

příliš  komunikabilní a  tak je  Gabriel alespoň  opakovaně buzeroval veselými

hláškami. Nakonec  si od nich vypůjčil  časopis, strčil do něj  svůj nahrávací

magnetofon a  časopis pánům vrátil,  aby se jejich  cenný rozhovor zaznamenal.

Jak mazané! Dobrá práce.

KAPITOLA IV.

Grace  se vzbudila  se studeným  potem hrůzného  snu po  celém těle. Zámek byl

zcela opuštěný, takže se vydala do městečka za včerejšími nečekanými potrhlými

návštěvníky. Věděla,  že jsou ubytováni v  místním hostinci. Po cestě  se však

stavila  u pošťačky  a vyzvedla  si dopis  od Gabriela.  Ihned si ho přečetla,

avšak i  když ji Gabriel  žádal o další  pokračování v jejím  výzkumu a dal ji

adresy dvou  zajímavých hradů postavených králem  Ludvíkem druhým, svou adresu

ani  telefon záměrně  neuvedl. Párek  podivínů Grace  skutečně nalezla u stolu

v hostinci.  Promluvila  si  s  nimi  a  nechala  si  od paní Smithové vyložit

tarotové karty. Rovněž nechala vyložit  karty Gabrielovi, ale to neměla dělat,

protože  se tak  její strach  o Gabrielovu  bezpečnost zdvojnásobil. V hledání

útěchy  se lidské  mysli podobají  jedna druhé  jako vejce  vejci, možná právě

proto Grace  vyhledala útulek kostela. Prošla  jím až skoro k  oltáři, když tu

zahlédla  postranní vchod  vedoucí do  místnůstky se  sarkofágy, kde spočívaly

ostatky členů rodu Ritterů. Ke svému velkému překvapení tam uviděla Gerde, jak

pláče... jak pláče nad ostatky Wolganga Rittera! V ten moment došel Grace onen

hrozný omyl, který její zkoušené  nervy obrátily v nespravedlivé ublížení jiné

ženě. Gerde neměla s Gabrielem naprosto nic společného, Grace ji osočila zcela

nespravedlivě! Usmíření  bylo jediným řešením.  Kde že to  jen naposled viděla

nějaké květiny? Nejlépe růže. Možná z  okna jejího pokoje. Grace se vrátila do

zámku, otevřela skříňku ve svém pokoji a vešla do tajné chodby. Dala se doleva

dolů po  schodech a její propočet  se ukázal správným -  vyšla přímo v zámecké

zahradě.  Natrhala něco  krásných růží  a odnesla  je Gerde  do kostela,  čímž

docílila jejich  usmíření. Odměnou jí byly  klíčky od Gabrielova auta  a dobrý

pocit z  napravené křivdy. Grace  se nejdříve vydala  na zámek Neuschwanstein.

Jeho  prohlídka  ji  tak  uchvátila,   že  nebyla  schopna  slov.  Snažila  se

prohlédnout  si  naprosto  vše.  Největší  ohromení  pro  ni  ovšem  znamenala

nevysvětlená  série obrazů  v Hale   pěvců (Singer's  Hall), něco  jí vzdáleně

připomínala, ale Grace se nemohla rozpomenout, co by to mohlo být. Celou sérii

si  raději  pozorně  prostudovala.  Další   zastávkou  v  pořadí  bylo  muzeum

v Herencheimsee, kde si Grace opět prohlédla a pročetla všechny exponáty, tedy

poté,  co  si  koupila  vstupní  lístek  od  nechutně  protivné pokladní báby.

Naprosto ji fascinoval obraz znázorňující Ludvíkovu noční projížďku na saních,

o které se  jí včerejší noc  zdálo a málem  by úplně minula  maličko schovanou

exhibici pojednávající o přátelství Ludvíka a R. Wagnera a o Ludvíkově osobním

deníku  (pozor,   důležité!).  Nakonec  si  Grace   znovu  dvakrát  promluvila

s pokladní bábou,  ale toto krátké  utrpení přineslo své  ovoce ve formě  nové

destinace  na  mapě  -  Wagnerova  muzea  v  Bayreuthu.  Ve Wagnerově muzeu se

dozvěděla  téměř  všechno  myslitelné  informace  o  tomto velikém skladateli.

Narazila  však podivný  dopis od  Ludvíka II  o výstavbě  speciálního vybavení

divadla. O tomto  dopisu, o sérii nevysvětlených obrazů ze  Síně pěvců v zámku

Neuschwanstein  a  o  ztracené  Wagnerově  opeře  si Grace zajímavě popovídala

s recepčním Georgem.  Po tomto pokecu  se vrátila do  Rittersburgu a dnes  již

podruhé zašla do hostince. Hostinského požádala, aby zavolal manžele Smithsovy

a s paní Smithsovou  si o svých zážitcích ze zámků  popovídala. Unavena se pak

vrátila  na zámek.  Gerde ji  zpravila o  tom, že  měla telefonát od profesora

Barclaye. Grace šla ihned do gabrielovy pracovny a znamým způsobem profesorovi

zatelefonovala.  Dostala  od  něj   kontakt  na  německého  historika  Josepha

Dallmeiera.  Číslo  si  napsala  na  papírek,  který  pak  položila k telefonu

a Josephovi zavolala.  Joseph si s ní  dal schůzku ve městě  Seeshaupt. Než se

tam vydala, prohlédla  levou sekci gabrielovy knihovny a  ke svému úžasu našla

anglicky  psanou biografii  Ludvíka II,   o které  byla téměř  přesvědčena, že

předtím v knihovně nebyla. Knihu si prostudovala a všimla si telefonního čísla

nakladatelství  na první  vnitřní straně.  S trochu  vylepšenou náladou se pak

vydala  se  do  Seeshauptu.  S  Josephem  se  setkala  vlevo  na  břehu jezera

u památného místa  Ludvíkovy smrti. Rozhovor  s ním se  ukázal velice užitečný

a všestranný. Když Joseph odešel, zadívala se na kříž stojící ve vodě.

Se  smíšenými pocity  se vrátila  na  zámek  a zašla  do gabrielovy  pracovny.

Použitím biografie Ludvíka II na  telefon zavolala do nakladatelství a získala

tak telefon na syna autora - Thomase Chaphilla. Zavolala mu a dozvěděla se, že

jeho  otec měl  při psaní  knihy skutečně  k dispozici  pravý deník Ludvíka II

z německého státního archívu.  A nejen to. Pro své vlastní  účely si ho rovněž

přeložil  do angličtiny.  Thomas ale  nebyl vstřícný  ve splnění  Grace jejího

přání překlad deníku vidět. Už byla tak blízko a přesto jí Ludvíkův deník opět

unikl. Byla tak zarmoucena, že se  šla projít do Rittersburgu. Když procházela

okolo kostela,  všimla si po  jeho pravé straně  záblesku čehosi bílého  napůl

ztraceného  v  houští  temných  tisových  keřů.  Přistoupila  blíž  a spatřila

kvetoucí lilii.  Dotkla se jí  a tom k  ní přistoupil farář.  K jejímu velkému

překvapení jí jeden květ lilie daroval.

Po tomto  všem nezbylo Grace  nežli se vrátit  do Seeshauptu, kde  u památného

jezera prolezla  plůtkem a sešla  k samotnému vodnímu  břehu. Zahleděla se  do

vody a s tichým  přáním jemně položila lilii na vodní hladinu.  Možná se jí to

jen zdálo, ale  na chvíli si byla jista,  že se na ni z  vody usmála Ludvíkova

tvář.

Unavena spoustou dění se vrátila na zámek a vzpomněla si na speciální povolení

k prohlídce archívů, o kterém se zmínil Joseph. Zeptala se na něj Gerde, která

jí  dala tip  na Gabrielovu  osobní právní  kancelář. S  nadějí v očích odešla

Grace nahoru  do gabrielovy pracovny a  napsala svému příteli druhý  dopis, ve

kterém ho požádala  o pomoc se sháněním tohoto povolení.  Pak dopis odnesla na

poštu a  stejně jako včera zaplatila  pár drobných marek za  to, aby byl dopis

doručen. Když  se vrátila na zámek,  Gerde ji informovala, že  volali z místní

pošty, že pro Grace mají jakýsi fax. Grace tedy znovu spěchala na poštu a když

jí  úřednice vložila  do rukou  útlý svazek  listin, nemohla  uvěřit svým očím

- sir Thomas Chaphill jí poslal kopii překladu Ludvíkova deníku! Zhltla ho jak

pralinku. Tajemství ludvíkova  deníku si ale nemohla nechat  jen tak pro sebe.

Vydala se do  Bayreuthu a ukázala deník Georgovi.  Klubko záhad začalo pomalu,

ale jistě rozplétat.

KAPITOLA V.

Po vskutku dravé noci se Gabriel  probral v luxusní ložnici sídla von Glowera.

Ani na minutku  nezaváhal, co bude jeho centrem jeho  dalšího zájmu - okamžitě

se rozjel do klubu lovců a vytáhl  z časopisu svůj magnetofon. Pak se vydal za

svým právníkem, který  mu vydal další dopis od Grace.  Gabriel s ním promluvil

o výsledcích  průzkumu  zmizelých  osob  a   požádal  ho  o  přeložení  obsahu

audiokazety  obsahující  včerejší  rozhovor  von  Zella  s  Klingmannem. Náplň

rozhovoru byla natolik šokující, se rozhodl odebrat přímo na policejní stanici

za  komisařem Leberem.  Po  kratším  vzrušeném rozhovoru  komisaři audiokazetu

s nahrávkou rozhovoru dal. Když se Leber odkráčel uklidnit kafíčkem, prohledal

Gabriel grossbergovy účetní spisy v pravé části Leberova stolu a vytrhl z nich

stránku se soukromou adresou jakéhosi Dorna, který Grossbergovi dodával jakési

"exotické" zboží. Hned poté se jel za Dornem podívat na stanici Buchenau. Dorn

se ukázal být nesdílným, bylo jasné, že jediné, co by ho mohlo rozpovídat jsou

prachy.  Gabriel tedy  zajel ke  svému právníkovi  a požádal  ho o  vyzvednutí

14000  marek  z  rodinného  účtu  Ritterů.  Takto  vyzbrojen  si v masně vedle

právnické kanceláře koupil bílou klobásu. Tedy ne za oněch 14000 marek, ale za

drobné  ze  své  peněženky.  Velký  balík  peněz  odvezl  Dornovi a přesně jak

předpokládal,  trochu ho  tím rozpovídal.   Dorn v  podstatě vykváknul,  že mu

Klingmann  přivezl oba  vlky ztracené  v ZOO.  Aby si  tuto domněnku, která by

definitivně  vyřadila  vlky  z  podezření  z  vražd, Gabriel potvrdil, požádal

Dorna, zda  by si mohl prohlédnout  klec, ve které byly  vlci drženi než došlo

k jejich exportu do Taiwanu. Když poklekl  na zem u inkriminované klece a vzal

do  ruky trochu  slámy z  její  podestýlky,  postřehl na  zemi cosi  kovového.

Majetnický tygr mu však nedovolil blyštivý předměr sebrat. Gabriel proto hodil

tygrovi klobásu, aby ho odlákal a  pak rychle blyštivý předmět z klece vytáhl.

Když  ho prozkoumal,  jeho předpoklad   se potvrdil  - byly  to indentifikační

štítky ztracených  vlků, kteří se teď  už asi váleli v  žumpách kdesi pod domy

Taiwanských labužnických  boháčů. Všechny cesty podezření  se teď v gabrielově

mysli  již jednoznačně  sbíhaly směrem   k loveckému  klubu. Vypravil  se tedy

přesně tam  a... málem zapomněl.  Všichni už čekali  jen na něj,  aby se mohli

vypravit do von Glowerovy vily situované  v přírodní rezervaci, odkud zítra za

úsvitu vyrazí na lov... na lov  čeho? Gabriel dostal jeden z ošuntělých pokojů

a jak  už  to  měl  ve  zvyku,  začal  slídit.  Nejprve  šel přes chodbičku do

protějšího pokoje. Tam otevřel skříň a našel v ní lano. Otevřel okno a podíval

se dolů  na parapet zvenku  pod oknem.  Použitím  lana na tento  parapet se mu

podařilo přeručkovat do vedlejšího pokoje, který patřil von Zellovi. V Zellově

pokoji  nejdříve prohlédl  zápisník ležící  na nočním  stolku a  po jeho pravé

straně   z  něj   vytáhl  pár   uvolněných  stránek,   které  se  ukázaly  být

kompromitujícím vyděračským  dopisem od zesnulého Grossberga.  Poté se podíval

do koupelny a to dolů na podivně odchýlený kobereček. Když ho odsunul o kousek

stranou, nalezl zvláštní bosou stopu lidské  nohy. Plně spokojen se pak známou

krkolomou cestou  přes okna vrátil do  uličky mezi pokoji. V  pokoji těsně pod

pokojem jeho našel  ve vaně spokojeně se plavčícího von  Aignera, se kterým si

trochu  poklábosil. Poté  sešel dolů  do obývacího  pokoje. Ze  skříně si vzal

maličkou lampičku  a z římsy  krbu ještě menší  krabičku sirek, teprve  pak se

posadil k popíjejícímu Hennemannovi. Trochu  si popovídali. Po rozhovoru vyšel

zpět  nahoru  po  schodech  a  vešel  do  levého  dolního pokoje. Sebevědomému

Klingmannovi ukázal identifikační  štítky vlků zmizelých ze ZOO  a dozvěděl se

tak  několik zajímavých  informací. Spokojem  se svých  čmucháním uvnitř  domu

vyšel předními dveřmi z obýváku ven.

Nejprve navštívil stál  a zabral zahradnické nůžky visící  na zdi vedle dveří.

S nůžkami v náprsní kapce se vydal  doprava do lesa. Na zemi postřehl bahnitou

skvrnu ne nepodobnou zabarvení lidské stopy v Zellmanově koupelně a po bližším

prozkoumání našel v bahně podivnou vlčí  stopu. Vybuzen tímto nálezem se vydal

hlouběji  do lesa  (doprava a  2x dolů),  kde brzy  narazil na  jakousi skalku

zarostlou  keříky.  Skrze  keříky  se  prostříhal  pomocí  zahradnických nůžek

a nalezl  tak utajenou  jeskyni. Vstoupil  dovnitř, proplazil  se úzkým temným

tunýlkem  a  použitím  zápalek  na  lampičku  si  zajistil světlo. Následující

odhalení  bylo  tak  hrozivé,  že  se  při  útěku  trošičku, i když jen docela

malinko, ublinkl. Nikdo kromě von Glowera by mu toto hrozivé zjištění neuvěřil

a tak  tedy  spěchal  do  baronova  pokoje  (pravý  dolní  pokoj) a všechno mu

vypověděl. I stalo se,  že se Baron von Gloven a Gabriel  Knight vydali na lov

vlkodlaka. Věci  ale bohužel nevyšly podle  plánu a Gabriel se  ocitl v nočním

lese  sám. S  talismanem připraveným  k obraně  se dal  směrem doprava,  odkud

zaslechl  podezřelé  zvuky.  Rozzuřeného  vlkodlaka  zahnal použitím talismanu

a dal  se směrem  nahoru, pak  vlka znovu  zahnal talismanem  a dal  se za ním

doprava. Poté ho  zahnal dolů, šel za ním,  opět dolů, šel za ním  a... pak se

všechno  událo příliš  rychle. Vlkodlaka  sice  zabil,  ale sám  se jím  stal.

A někdo jiný to chtěl. Někdo, kdo si s ním celou dobu jen hrál.

KAPITOLA VI.

Grace bděla u Gabriela již od časného rána. Jeho stav se zdál být velmi špatný

se stále  se zhoršující tendencí.  Pokusila se s  ním promluvit, ale  výsledek

nebyl příliš uspokojivý. Šla tedy na  poštu a vyzvedla dopis od Friedricha von

Glowera  adresovaný  Gabrielovi.  Jeho  přečtením  se  střípky  pravdy složily

v úděsně  hrozivý  obraz.  Von  Glower  je  Černý  vlk  a udělal si z Gabriela

nedobrovolného  společníka.  Jedinou  nadějí  na  záchranu  musí  být ztracená

Wagnerova   opera,   která   v   kombinaci   se   zvláštním  umístěním  lustrů

v Wittelsbacherské  opeře SNAD  Gabriela  osvobodí.  Podle gabrielova  snu teď

Grace  musí vyhledat  ukryté svitky  s Wagnerovou  operou a  nákres rozmístění

lustrů. Grace se rozhodla, že  nejprve půjde pro svitky do Neuschwansteinského

zámku. Předem se  rozhodla na tuto návštěvu pořádně  připravit. Nejdříve zašla

do  hostince, promluvila  si s  paní Smithovou  a ze  stolu si  z její snídaně

vypůjčila (navždy a  bezúročně) jeden rohlík. Poté odskočila  na zámek ujistit

Gerdu o  tom, že Gabriel  bude zase v  pořádku. Učinila tak  a v rozmaru  také

nakoukla do svého pokoje, kde uviděla nové povlečení přichystané Gerdou. Vzala

si jeden povlek polštáře a šla do městečka do sklepení ke Gabrielovi. Podívala

se do  malého okénka s  výhledem na kostel  a nasypala holubovi  pár drobtů ze

zapůjčeného rohlíku. Když byl holub nalákán,  chytila ho do povlaku na polštář

a brutálně ho zežrala zaživa. OH, pardon,  to by přece neudělala! Návod se nám

už trochu  protahuje a autor začíná  mít menší výkyvy... Vybavena  vším, co jí

mohl  Rittersberg  poskytnout  nasedla  do  automobilu  a  odjela  do městečka

Altotting.  Vstoupila do  knězovy pracovny,  podívala se  na stůl  a vysypáním

trochy drobných  z peněženky si  "koupila" jednu lahvičku  vody Černé madonny.

Pak se pokusila promluvit s knězem,  ale získala pouze kartičku, na které bylo

napsáno, že  má-li zájem Černou madonnu  o něco požádat, má  následovat pokyny

kněze. Když však kartičku knězovi ukázala,  kněz jí naznačil, že plnění proseb

se  může uskutečnit  až když  v kapli  skončí přijímání  svaté. Grace  se tedy

vydala  pátrat  po  svitcích  na  Neuschwansteinský  zámek.  Když prošla až do

známého pokoje  s labutí, stala  se svědkem toho,  jak malý klučina  vylezl na

zámeckou  židli. Jakmile  se svou   matkou odešel,  přistoupila Grace  k židli

(o  místnost  zpět)  a  polila  ji  vodou  z  lahvičky.  Pak své dílko ukázala

hlídající  ženě, která  se ihned  rozběhla za  falešným viníkem.  Pak už Grace

jednala rychle - vrátila se o místnost zpět do královy ložnice, otevřela tajný

panel v  dolní části uzoučké  stěny MEZI  dvěma  východy z pokoje  a ze skrýše

vytáhla  první  část  poslední  Wagnerovy  opery.  Přesně  jako  ve snu, opera

skutečně existuje!  Další část opery  by podle snu  měla být v  osobní grálově

modlitebně těsně  za pokojem s  labutí (postavené ve  stylu imitované podzemní

jeskyně). Když v této umělé kamenné  svatyňce zrovna nebyla žádná stráž, Grace

obezřetně prosahala levou stěnu a vytáhla z tajné skrýše druhou část Wagnerovy

opery.

Třetí  část by  se měla  nacházet v  Hale pěvců.  Tamnějšího pozorného strážce

Grace  odlákala mazaným  vypuštěním holuba  do dveří  vedoucích směrem  doleva

v prostřední  části haly  a pak  odsunula maličký  panýlek ve  stěně přesně na

místě, kde  stál strážný, tj.  pod obrazem se  zamilovaným párkem. Třetí  část

opery byla  na světě. Grace  nalezla kompletní ztracenou  Wagnerovu operu! Aby

měla  tu  možnost  přát  si  něco  před  Černou  madonnou, musela Grace nalézt

stříbrnou část lidského  těla, kterou by mohla madonně  v Altottingu předložit

jako dar. Matná vzpomínka ji vedla  do pohřební síně Ritterů v Rittesrbergském

kostele.  Blíže  se  podívala  na  hrobku  (hrobka  s  růží)  Wolganga Rittera

a uviděla  v  ní  nádherné  stříbrné  srdce,  které  Wolfganovi  pravděpodobně

věnovala Gerde.  Šla se tedy  na zámek zeptat  Gerde, zda si  srdce může vzít.

S Gerdiným  svolením si  srdce vzala   a odjela  do Altottingu.  Znovu ukázala

nemluvícímu  mnichovi  kartičku.  V  kapli  vložila  stříbrné  srdce do obětní

schránky na  plůtku vpravo od klečícího  mnicha, načež se pomodlila  k madonně

a dostala znamení.  Vedena tímto znamením  se nepozorovaně vzdálila  od oltáře

a pootevřela dveře vpravo  vedoucí ven z kaple. Vzniklý  průvan uhasil všechny

svíce  a kaple  na chvíli  upadla do  tmavého pološera.  Grace věděla, že musí

jednat rychle:  přisunula židli stojící vlevo  od dveří pod poličky  s urnami,

stoupla si na ni,  podívala se zblízka na poličky a z  levé dolní urny vytáhla

listinu s  nákresem rozmístění lustrů  v opeře. Když  po chvíli lidé  přítomní

v kapli  znovu  rozžali  svíce  věděla,  že  má  vše potřebné. Kompletní operu

odnesla  Georgovi  a  pověděla  mu  o  svém  plánu...  O  dva  měsíce  později

v předvečer  slavnostní   premiéry  ztracené  (a   nalezené  Wagnerovy  opery)

nacházíme Grace  jak netrpělivě postává  ve foyer Wittelsbacherského  divadla.

Opatrně vzala do ruky přehled nadcházející  opery ze stolku u dveří a pročetla

jej. Odebrala se doprava a všimla  si, že s následující místnosti vedou celkem

čtyři  východy. Všechny  je prozkoumala   a zapamatovala  si, že  vedou (zleva

doprava) do sklepa,  do levého ložiového křídla, do  centrálního hlediště a do

pravého  ložiového křídla.  Dala se  doprava  a  podél řady  dveří vedoucí  do

jednotlivých  lóží  prošla  do  kanceláře.  V  kanceláři  promluvila s nebohým

Gabrielem,  ze stolu  vzala papír  se svými  poznámkami o průběhu připravované

"akce"   a  binokuláry.   Z  nástěnky   odepnula  nákres   rozmístění  sedadel

v divadelním hledišti a pak se  zblízka podívala na Wagnerův nákres rozmístění

lustrů (Chandelier Diagram).

Prozkoumala hlavně velké  "X", kterým byla vyznačena hlavní  lóže. Když se pak

zblízka  podívala na  nákres rozmístění  sedadel (Theater  Seating Chart) a to

hlavně na jeho střed, kterým je hlavní  lóže "Mittel Loge", došlo jí, že autor

starobylého  nákresu myslel  právě tuto  lóži jako  místo, kam  má být posazen

Černý Vlk.  Von Glowen by  tedy měl být  uveden přesně na  toto místo. Než  se

vydala  do  prvního  patra  na  tuto  speciální  lóži  podívat, zašla ještě do

centrálního  hlediště a  požádala Georga,  aby v  žádném případě  nepřerušoval

představení  i když  se v  jevišti budou  dít prapodivné  věci, čímž ho příliš

nepotěšila.  Kromě Georga  si promluvila  také s  řemeslníky, kteří se snažili

rozvěsit lustry  ve geometrické formaci  odpovídající Wagnerově nákresu  (malí

lidičkové  vlevo nahoře).  Pak vyšla  po schodišti  do prvního  patra a prošla

dvoukřídlými  dveřmi  do  hlavní  lóže  "Mittel  Loge". Porovnáním s Wágerovým

nákresem se  definitivně ujistila o  tom, že tato  lóže je skutečně  ta pravá.

Vyšla ven, dala se doprava a prošla  malými dveřmi na konci chodby. Okénkem ve

stěně se  podívala na lóže na  protější straně divadla, pak  zapnula reflektor

vlevo od okénka a pomocí jeho  dolního držátka nasměrovala kužel světla přesně

na Hlavní lóži uprostřed hlediště.

Když po této  akci akci sešla po schodišti zpět  do přízemí a uviděla hlavního

uvaděče, podala  mu rozpis sedadel  (Theater Seating Chart)  spolu s instrukcí

kam posadit barona  von Glowena a komisaře Lebera.  Provaz, který bude potřeba

na zajištění dveří Glowerovy lóže nalezla v prostoru za oponou, kam se dostala

malými dveřmi na  konci levé přízemní lóžiové chodby.  Provaz odmotala z velké

změti provazů, lan  a provázků velice opatrně, aby ji  při jejím hanebném činu

nepřistihla skupina debatujících zákulisních techniků.

Dále  se Grace  vydala do   chmurného divadelního  sklepa (nikoliv  vchodem ze

zákulisí!). Šla 2x  nahoru a 2x doleva. Intuice  jí kázala prozkoumat maličkou

skřínku na zdi a vytáhnout z ní svazek klíčků. Když pak šla 1x doleva, 1x dolů

a opět 1x doleva, dostala se do skladu  kulis, ve jehož zadním traktu našla na

skříňce  cedulku  "PRIVAT".  Když  ze  skladu  s  cedulkou  v kapse vycházela,

vyzkoušela ještě klíč  ze skřínky na dveře skladu, aby  si mohla být jista, že

Gabriela může  ve skladu skutečně zavřít,  kdyby se jeho stav  vymkl kontrole.

Sklepem  pak pokračovala  1x dolů,  3x doprava  a 1x  dolů. V kotelně otevřela

kamna, hodila  do ní pár  kusů uhlí a  na jejím ovládacím  panelu pak zapálila

plamen (tlačítko Automatisch) a nastavila pec výkon na maximum natažením páčky

do pozice "Hoch".  Když se po všech těchto přípravách  Grace vrátila do foyer,

uvaděč jí sdělil, že již za pět minut bude otevírat vstupní dveře. Grace proto

rychle běžela do  kanceláře a přesvědčila Gabriela, aby s  ní šel do sklepa do

skladu kulis,  kde ho zamkla, kdyby  začal zuřit. Hned poté  si byla jista, že

toto opatření udělala vskutku včas. Gabriel začal zuřit. Jakmile opera začala,

šla  se Grace  do kanceláře  převléci do  krásných černých  večerních šatů. Po

rozhovoru s  komisařem vyběhla po  schodech do 1.  patra a spěchala  do pokoje

s reflektorem,  kde použitím  binokulárů na  okénko zkontrolovala,  zda v lóži

s inspektorem skurečně  sedí von Glowen.  Spokojena se svou  poslední inspekcí

zavázala  dvojkřídlé dveře  hlavní lóže  provazem ze  zákulisí a  zajistila je

nápisem "PRIVAT". Show mohlo začít.

Gabriel cítil  beznaděj, zuřivost a hněv.  Bylo mu jasné, že  se nejdříve musí

dostat  ven  z  beznadějného  skladu.  V  jeho  zadní  části  odsunul  krabici

a ventilační  mřížku ve  stěně za  ní vylomil  pomocí dýky.  Sklepem prošel 2x

nahoru a  vylezl po schodech  do zákulisí. Prozkoumal  provazy (cítil na  nich

pach Grace) v zadní části místnosti a  z jedné kladky sundal lepicí pásku. Pak

Gabriel prošel dveřmi  vpravo do převlékárny. Nejdříve sundal  kostým z věšáku

a (použitím  na sebe)  si ho  oblékl. Cítil,  že dále  musí postupovat  velice

rychle.  Z maskérského  stolku vzal  pudr, ale  když slyšel  někoho přicházet,

zaprášil  s ním  raději zrcadlo  a schoval  se za  zástěnu. Podařilo  se mu to

udělat tak svižně,  že když Englehart přišel, bez  sebemenšího podezření usedl

k maskérskému stolku. V ten moment Gabriel  vyskočil ze svého úkrytu a zalepil

mu ústa lepící  páskou. Pak se odehrálo mnoho věcí,  které vyústili v největší

nebezpečí  Gabrielova života.  Ocitl se   ve sklepení  ve vlčí  formě. Jediným

způsobem  zničení von  Glowena bylo  jeho zahnání  do pokoje  s pecí.  Gabriel

rychle  zjistil,  že  pomocí  svého  čichu  (ťukáním  na  volbu  "smell") může

lokalizovat pozici svou a pozici svého nepřítele (Gabrielova pozice je značena

modrým  trojúhelníkem  a  pozice  von  Glowena  červeným  čtverečkem). Mazaným

nadháněním a  zajišťováním dveří čenichem  zahnal Gabriel svého  protivníka do

místnosti s pecí (pravý dolní roh mapy) a pak tam za ním sám vběhl. Ve finální

konfrontaci  se  Gabriel  zahleděl  na  Grace,  protože  potřeboval její pomoc

(ukázat na Grace).

Grace postřehla Gabrielovu  nápovědu a rychle otevřela dvířka  pece. Zbytek už

nechala na Gabrielovi (ukázat na šedého vlka).

Když  černý vlkodlak  skočil na   komisaře Lebera,  Gabriel se  co nejrychleji

vymrštil a srazil  von Glowena do otevřené pece. Snad  se tak vysvobodil. Snad

se tak připravil o to nejlepší, co ho mohlo potkat. Kdo ví?

KONEC.